Základy systemiky jsou postaveny na filozofiích a teoriích, formulovaných v druhé polovině 20. Století. Pro mě nejzásadnější jsou radikální konstruktivismus, teorie autopoiese a systémová teorie, které nastínily nové možnosti ve vnímání světa a reality. Systemický přístup využívá všech těchto zdrojů. Přistupuje k partnerovi jako jednotlivci, který je součástí systému a pokud chce partner něco měnit, musí pracovat se sebou, vztahy k sobě i vztahy k okolí. Kouč s ním pracuje podněcováním či inspirováním, neradí či nevyučuje, nabízí a rozšiřuje možnosti. Předpokládá, že každý z nás je největším odborníkem sám na sebe, sami tedy dobře víme co chceme a jak toho docílit, jen je potřeba nás aktivovat a pomoct nám si to uvědomit. A to je právě hlavní rolí kouč.
Radikální konstruktivismus říká, že objektivní realita neexistuje, existuje pouze realita subjektivní, kterou jsme si sami vykonstruovali a je tedy významně závislá na pozorovateli. Vzpomeňte si, kolikrát jste např. diskutovali, zda je tričko oranžové či žluté. V řadě případů může být tato subjektivní realita shodná či podobná u více osob, což ale neznamená, že sdílená realita je realitou objektivní, tvrdí-li tři lidé že dům je vysoký, neznamená to že je „objektivně“ vysoký.
Autopoiese je způsob bytí živých systémů, je postavena na předpokladu jejich operacionální uzavřenosti (není možné do nich vkládat informace, pouze systémy podněcovat) a jejich schopnosti optimalizovat svoje schování vzhledem k okolí (každý dělá to nejlepší, co v daný okamžik umí). Vnímá živé systémy jako definované strukturou (tj. vztahy), nikoliv prvky.
Teorie systémů je v podstatě aplikací autopoiese na větší systém jako např. společnost. Živým systémem můžeme chápat jak jednotlivce, tak např. rodinu, firmu či celou společnost. Podstatné pro definici systému jsou vztahy mezi jednotlivými prvky v něm a hranice s okolím.
Doporučené zdroje: P. Parma: Umění koučovat (2006), H. Maturana: The Tree of Knowledge (1988), A. Schlippe: Systemická terapie a poradenství (1998), N. Luhman: Sociální systémy: nárys obecné teorie (2006)
zpět